Máme za sebou naši premiéru – start na soutěži Mladých zdravotníků ČČK. Pro všechny z nás to dnes bylo poprvé, proto jsme nevěděli, co nás přesně čeká, jakým způsobem se připravit na testování. Přesto jsme postupně našli odvahu ukázat, co všechno víme a umíme, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Proto pokládáme za úspěch, že jsme skončili na krásném 9. místě ze 13 účastnících se družstev naší věkové kategorie. Po první testovací zastávce, která byla možná trochu přerodovým šokem do reality, se děcka pozvolna oklepala a začala přemýšlet nad tím, co a proč dělají. To jim pak pomohlo v dalších 2 testech znalosti postupů první pomoci. V závěrečných 3 disciplínách – poznávání bylin, dopravních značek a transportu zraněných již vůbec nezaváhali a dali to na plný počet.

Byla to myslím pro nás všechny dobrá škola, kdy jsme spadli z výšin pomyslné neomylnosti a vševědoucnosti, a uvědomili si, že pohled na jednu věc může mít různé úhly a tedy i jiná řešení.

Vyrazili jsme prozkoumat přírodu - jestli už lze najít některou z našich bylinek.

Z našich bylinek jsme našli diviznu, jahodník, hluchavku, ostružiník a pampelišku.

Kromě toho jsme objevili studánku s pitnou vodou (ukojili jsme žízeň), klíčící kaštánky (holky budou pěstovat doma - jsme zvědavi, zda budeme mít nové stromy pro Nižbor), sněženky, sasanky, zvířátka (pejsky, kočky, tygra, poníka i koně), popovídali jsme si o stromech (jak se rozmnožují, jaké jsou jehličnany a čím se liší), prostě jsme si užili náramné pohody. Brzy dám fotky z procházky do fotogalerie.

Příště si zopakujeme to nejdůležitější z první pomoci, doprobereme pár témat, která jsme si ještě neosahali, a za měsíc si vyrazíme do Berouna na dopravní hřiště se svými koly, koloběžkami atd. (ještě domluvíme detaily).

A na 23.4. máme potvrzený termín soutěže Mladého zdravotníka, které se všichni účastníme!!! Tak to zatím taky jen předběžně - ještě máme trochu času vše doladit. :-)

Hladoví a rozjívení - takoví jsme byli po jarních prázdninách. :-)

Probírat teď kytičky, když je venku sucho, šedo, smutno - nic moc. Ale nakonec jsme tu trochu teorie dali - každý si našel svou oblíbenou bylinku, o které něco věděl a kterou poznal.

A příště vyrazíme do přírody zjistit, jestli už některá nevystrkuje růžky. :-)

Na této schůzce jsme si zopakovali a znovu vyzkoušeli na panákovi resuscitaci. Nové to bylo pro 2 holčiny, které posledně chyběly.

Řekli jsme si, jaké jsou zotavovací polohy - stabilizovaná poloha (zajištění proti překlopení), poloha při poranění břicha (pokrčené nohy v leže na zádech), při poranění hlavy (v pololeže-polosedě).

A pak jsme se dostali k vnitřním zraněním - což nám odpřednášela Lucka Hocková (profík z patologie :-)).

No a pak hurá na jarní prázdniny!!!

Včera si děti osobně vyzkoušely, jaké to je, udržet někoho při životě. K dispozici jsme měli od ČČK z Berouna zapůjčeného jednoho "fešáka". Nejdřív to vypadalo, že to bude pouze jedna velká show - "ha ha, hi hi, on má zuby a taky prsa", že jsem chvilku nevěděla, jestli se vůbec k něčemu dostaneme. Ale nakonec to děcka vzaly úžasně a všechny do toho šly naplno! Nikdo se nešklebil, že ho líbat nebude či tak něco. Jsou to Miláčce!!! :-)

Pokusím se chlapíka vypůjčit i na příští setkání, aby se s ním seznámila i Maruška a Andrejka, které včera chyběly. O to přece nepřijdete!!!

Pro zopakování - základní pravidla resuscitace:   30 stlačení : 2 vdechům

- najdu-li někoho v bezvědomí, zajistím okolí a pak zjistím, zda  dýchá (poslechem u úst a pusy, zda proudí vzduch či se zvedá hrudník) a jestli mu bije srdce (ukazováčkem s prostředníčkem na krku nahmatám tep)

- při absenci pouze dechu - zakloníme mu hlavu, vyčistíme a zprůchodníme dutinu ústní (vyndáme co se dá - sploklé předměty, vyndavací zubní protézy, vytáhneme jazyk), stiskneme nosní přepážky (aby nám tudy vzduch neutíkal zase ven) a pravidelně dýcháme dlouhým hlubokým dechem s přitisknutím vlastních úst co nejvíce kolem úst postiženého. Rychlost přibližně 12-16 vdechů/minutu - prostě tak, jak dýcháte Vy sami. Dýcháme tak dlouho, dokud nezačne postižený sám dýchat nebo dokud nepřijede sanitka.

- při absenci dechu i pulzu - prioritní je podržení činnosti srdce, navíc při stlačování hrudníku dochází i k samovolnému přidechování plic (není tedy umělé dýchání tak nezbytné). Zraněného necháme ležet na zádech na tvrdé podložce (nejlépe na zemi), vyčistíme dutinu ústní. Zahájíme nepřímou masáž srdce stlačováním hrudníku 30x (nejlépe spojenýma rukama s nataženými lokty do středu hrudní kosti). Rychlost cca 60-80 stlačení/minutu (v rytmu "Rolničky, rolničky, ..." - děti Vám to vysvětlí :-)). Máme-li kapacitu, provedeme 2 vdechy a zase 30x stlačíme hrudník. Tak stále dokola, dokud si postiženého nepřevezme sanitka či nezačne jevit znaky "naskočení".  Pokud si nejste jisti, zda je dýchání účinné, nelze-li dýchat do úst postiženého nebo nemáte dost sil, zabývejte se jen stlačováním hrudníku. I tak budete potřebovat dost fyzických sil. :-)

U malých dětí a miminek musíme sílu stisku hrudníku přiměřit jejich velikosti. Hrudník by měl být mačkán cca do 1/3 své výšky.

- pokud se nám oživení podaří před příjezdem sanitky, uložíme postiženého (byť stále v bezvědomí) do stabilizované polohy na boku a kontrolujeme průběžně jeho životní funkce (dech a tep).

Včera jsme si zopakovali nejdůležitější věci kolem krvácení a popálenin. Navázali jsme blížící se zimou a možnými úrazy - omrzlinami a úrazy hlavy a páteře.

    Omrzliny - postiženého přemisťujeme pozvolna do tepla, sundáme mokré a studené oblečení a nahradíme suchým a vyhřátým. Postižená místa můžeme ponořit do vlažné vody a pomalu zvyšovat její teplotu. V případě rozsáhlejších omrzlin dopravíme k lékaři či zavoláme záchranku.

 Úrazy hlavy a páteře - vyhodnotíme situaci (co se asi stalo), zda postižený komunikuje, je při vědomí, na co si stěžuje. Při podezření na úraz páteře (brnění, necitlivost, nehybnost končetin) děláme minimální pohyby s postiženým, nejlépe necháme ležet na tvrdé podložce, udržujeme teplotní konfort a kontrolujeme dech a tep do příjezdu záchranky. Pokud nedýchá, nezakláníme hlavu, předsuneme pouze spodní čelist. (ale to budeme probírat až při rozdýchávání příště).

Při úrazech hlavy (zmatenost, nevolnost, dezorientace, bolest hlavy, ztráta paměti) postiženého posadit (aby neměl kam spadnout a hlídat, aby neutekl). Zavolat záchranku, ošetřit krvácení, dobrá je poloha v polosedě (vyvýšená poloha hlavy). Pokud vytéká krev z nosu, ucha atd., umožnit polohou dobrý odtok - nezacpávat vatou apod.

A příště 20.1. hurá na oživování!!!

Další z našich povedených výletů!

Přesně na čas jsme dorazili do hasičárny, kde nás nikdo nečekal (ne naší vinou). :-) Černý Petr zůstal v ruce zdatného pana hasiče, který prokázal svou neustálou připravenost na nečekané zásahy - tedy i na nás. :-)

Popovídal nám o tom, že hadice se vyrábějí podobně jako naše čepice - pletením vláken, jaké jsou průměry a průtoky, kdy, co, jak se hasí či výjimečně i nehasí (stoh slámy). Zopakovali jsme si to nejdůležitější - kam volat, co říct, co udělat jako první pomoc. Stejně tak jsme se otřeli i o popáleniny. Nejdůležitější - nestrhávat oděv, aby nešel i s kůží.

ZÁSADY:

Uhasit - ochladit - sterilně přikrýt (dle možnosti) - zavolat sanitku. Hasí se zabráněním přístupu vzduchu - hodit na hořícího bundu, udusat oheň, ... Většinu věcí hasíme vodou - nikdy však elektřinu. Tam platí - vypnout pojistky, hasit plynem či práškem - ten však páchá větší škody.

Ne zcela vhodné světelné podmínky pro fotografování a moje výjimečná nevybavenost fotoaparátem se projevila i ve kvalitě fotek z telefonu - ty nejlepší jsem vybrala do fotogalerie. Ostatní jsou bohužel rozmazané - jen hasičská helma byla vždy oslnivě jasná - kdo je pod ní je však vždy nejasné. :-)

Děti probrala k životu možnost dotknout se silové techniky - rozevírací hydraulické kleště, nůžky a "hever". Ochotně se chtěly aktivně podílet na zničení železného krytu kanálu v garáži hasičů. :-)

Na závěr nám Maruška předvedla ukázkový hasičský sjezd po tyči! Jen byl tak rychlý, že jsem jej nestihla zachitit foťákem. :-)

A nyní - úkol pro všechny děti přes Vánoce - vyzkoušejte, kolik času jim minimálně zabere od probuzení do odchodu "do školy". Hasiči mají výjezd do 2 minut od nahlášení - tak se můžeme porovnat. :)

Krásné vánoční svátky a po novém roce - uvidíme se zase!

Jana a Lucka

Dnes jsme se konečně dostali trochu zase k praktickým ukázkám a cvičením. Díky našim podporovatelům a zásobovačům obvazů jsme měli dostatek materiálu pro nácvik polomumií. Na závěr dostaly děti zásobu fáčů i na doma, aby mohly na Vás - rodičích - trénovat. Navíc každý dostal knížku Mladého zdravotníka, na kterou jsme tak dlouho čekali. :-) Fotky z obvazování opět ve fotogalerii.

 Zásady obvazování jsou:

- ránu kryjeme sterilním čtverečkem - nám posloužily kapesníky

- přes něj dáme váleček obvazu jako tlakový prostředek a omotáme pevně kolem končetiny, abychom vyvinuli tlak na krvácející ránu a zastavili tak krvácení

- pokud krvácení pokračuje, přidáme další váleček obvazu a opakujeme, smysl mají 3 řádně utažené vrstvy tlakového obvazu

- nepodaří-li se nám zastavit krvácení běžným způsobem (tlakovým obvazem), přistupujeme ke stlačení tlakových bodů na paži či v třísle

- krvácející končetinu se vždy pokusíme zvednout nad úroveň srdce - tím si pomůžeme snížit tlak a rychlost úniku krve

- v případě tepenného krvácení se můžeme pokusit o tlakový obvaz - ale nejspíše budeme nuceni použít výjimečného prostředku - zaškrcovadla (děti dnes viděly gumové i improvizované ze šátku). Používá se ale pouze ve výjimečných případech, kdy porušením - odumřetím tkáně pod škrtidlem i celé zbývající končetiny - již není co ztratit. Taková situace je např. v případě amputace končetin, kdy bez zaškrcení postižený vykrvácí.

Tak a předvánoční téma příště bude: Popáleniny (ať víme, jak reagovat pod hořícím stromečkem a sběhlou rachejtlí). :-) Jestli se podaří, rády bychom s dětmi vyrazily na exkurzi k hasičům do Berouna - zatím ale bez záruky. Určitě dáme ještě včas vědět, co a jak. :-)

Pěkné předvánoční šimrání v mrazivém vzduchu!

Jana a Lucka

Dnes jsme se vrhli po hlavě na krvácení. Nestihli jsme opět dojít ani k otevřeným zlomeninám, natož na praktické zkoušení obvazování a stavění krvácení. Teorii už máme za sebou, tak příště jdeme s obvazama na věc!

Řekli jsme si alespoň základní zásady:

- důležité je zastavit krvácení co nejdříve

- drobné krvácení chvíli podržím stlačené a po chvíli zkontroluji

- větší krvácení (žilní) musím tlačit silněji proti kosti, pomůžu si obvazem (mám-li jej po ruce) či čímkoliv jiným, co máme po ruce

- na sterilitu prostředků dbám až/už v druhé řadě - pritoritou je, zabránit ztrátě krve co nejdříve a zavolat pomoc

- tepenné krvácení (impulzní vystřikování pod tlakem) - zmáčknu přímo v ráně, pokud nepomůže, musíme zaškrtit přes látku nad ranou (děti už vědí, kde); poranění krční tepny jsou neškrtitelná! Nezbývá, než se pokusit rukou zastavit a modlit se. :-( Zaškrcování je ale dost nešetrné k postiženému a nese s sebou následky poškození kůže či ztráty končetiny, používá se proto jen v nezbytném případě, kdy jiné řešení nelze použít (selhalo) a hrozí vykrvácení!!! V ideálním případě si poznamenáme čas zaškrcení - info pro lékaře.

A nakonec - důležité pravidla - cizí předmět z rány nevytahujeme, necháme to až na lékaře. Vytažením bychom umožnili dalšímu krvácení, které je do té doby pozastavováno právě tímto předmětem.

Tak to asi je v souhrnu vše - jak si pomůžeme zastavit krvácení obvazy tedy příště. Doplňkovým tématem by přesto měly být omrzliny (zima už se blíží).

Za 14 dní se zase budeme těšit ve Světlušce na Vás všechny!!!

Jana, Lucka a Lucka

Výjezdní akce do bazénu se vydařila - děti byly úžasné - jak pytel blech a vodní kachny v jednom. :-)  Byť jsme opět nestihli probrat všechno kolem tématu, něco si snad děti z praktické přednášky odnesly (kromě totálního vyčerpání, usínání v autě i autobusu a případných nudlí u nosu).

Prozatím jsme se dostali jen k záchraně tonoucího z vody na břeh:

- jak jej držet správně pod spodní čelistí, abychom jej nepřidusili ještě i my,

- jak si ulehčit práci a připojit jej na svá záda tak, abychom s ním mohli odplavat ke břehu,

- jak jej na raz-dva-tři "vyhopsnout" z vody na břeh a nenechat si ho uplavat do vody během mého vylézání na břeh

Oživování holt budeme muset zanést do dalších lekcí o při srdeční masáži.

Zakončili jsme se zdatnějšími plavci na tobogánu, ostatní si šli nechat probublat tělíčka do vířivky.

Fotky také bohužel nebylo v našich schopnostech pořizovat - ale myslím, že si to užili opravdu všichni.

A příště (4. schůzka - 18.11. již opět ve Světlušce) - konečně snad přijde na řadu krvácení, otevřená zlomenina, infekce krve apod. - snad nám mužstvo při pohledu na "krev" nepopadá jako hrušky... :-)

Těšíme se na Vás - zůstaňte zdrávi!!!